Tank T-80 byl vždy černou ovcí mezi tanky sovětské éry. Navzdory tomu, že bylo době svého uvedení na trh pokročilým a schopným tankem, byl brzy zastíněn svými západními konkurenty, konkrétně americkým tankem Abrams a německým Leopardem. Přesto chce Rusko jeho výrobu obnovit.
Již od čečenských válek byl jeho výkon v boji sporný. Navzdory stejně nejistým výkonům na Ukrajině však T-80 dostal nečekaný druhý dech poté, co ruský výrobce tanků Uralvagonzavod oznámil svůj záměr obnovit výrobu T-80.
Velká rychlost za vysokou cenu
Při navrhování tohoto tanku Sověti chtěli tank, který by mohl rychle projet evropské dálnice. Za tímto účelem vybavili tank plynovou turbínou, a T-80 tak mohl dosáhnout na silnici impozantní maximální rychlosti 80 kilometrů za hodinu.
Nicméně stejně jako americký Abrams má T-80 mnoho nevýhod oproti dieselovým tankům:
- Vysoká spotřeba paliva – plynové turbíny jsou velmi žíznivé, zejména při nízkém zatížení nebo při volnoběhu. Tank T-80 s turbínou GTD-1250 spotřebuje výrazně více paliva než jeho dieseloví konkurenti (např. T-72 nebo T-90). Abrams s motorem AGT1500 má sice lepší palivovou efektivitu než T-80, ale stále spotřebovává více než dieselové tanky.
- Složitá údržba a logistika – plynové turbíny jsou mechanicky složitější a vyžadují specifickou údržbu. Jejich provoz zahrnuje vysoké teploty a citlivost na znečištění, což znamená vyšší nároky na servisní infrastrukturu.
- Citlivost na prašné prostředí – turbíny nasávají velké množství vzduchu a jsou náchylné na zanášení filtračních systémů, což je problém v pouštním nebo stepním prostředí. Američané museli upravit filtrační systém M1 Abrams pro nasazení v Iráku. T-80 měl v afghánských podmínkách velké problémy se zanášením motoru prachem.
- Vyšší tepelná stopa – plynové turbíny produkují mnohem více tepla než dieselové motory, což usnadňuje jejich detekci infračervenými senzory. To zvyšuje zranitelnost tanku vůči moderním protitankovým střelám s IR naváděním.
Přesto mají turbíny i své výhody – vyšší výkon na jednotku hmotnosti, tichý chod a schopnost používat různá paliva. U Abramsu se Spojené státy rozhodly s turbínou setrvat, zatímco Rusko po zkušenostech s T-80 přešlo zpět k dieselovým motorům u tanků T-90 a novějších.
Sovětské úřady považovaly T-80 za příliš nákladný a výroba byla v roce 1992 zastavena. Počty vyrobených tanků dosahovaly ale obrovských čísel a okolo roku 2000 mělo Rusko k dispozici okolo 3 500 kusů T-80.
Válka na Kavkaze a katastrofa pro T-80
Tanky T-80 utrpěly během válek na Kavkaze (první a druhá čečenská válka) značné ztráty, což vedlo k jejich postupnému stažení z bojových operací v tomto regionu. Během První čečenská války (1994–1996) byly T-80B a T-80BV byly nasazeny hlavně v počátečních fázích bojů, zejména při bitvě o Groznyj od prosince 1994 do únor 1995. Mnoho tanků bylo zničeno v městských bojích kvůli špatné taktice ruské armády (kolony tanků vjížděly do města bez dostatečné podpory pěchoty) a čečenští bojovníci využívající RPG-7, RPG-18 a RPG-22, mířili na slabší horní pancíř a zadní části tanků, kde byly T-80B/BV obzvláště zranitelné kvůli uložené munici.
Odhadované ztráty Ruska byly až 200 tanků, kdy značnou část tvořily právě T-80.
Během Druhé čečenské války v letech 1999 až 2000 T-80 nebyly v bojích nasazovány ve velkém a byly nahrazeny tanky T-72 a T-62, i když se u některých jednotek T-80 vyskytly. Tanky T-80 byly staženy do arktických oblastí Ruska, kde mohly lépe využít plynovou turbínu a její schopnosti v chladném podnebí.
T-80 v ukrajinském mlýnku na maso
Jak tomu bylo u všech tanků na Ukrajině, výkony T-80 byly přinejlepším smíšené, proukrajinské zdroje hlásily kolem tisíce zničených, poškozených nebo zajatých T-80 na obou stranách.
Jedním z hlavních problémů byla jeho vysoká spotřeba paliva. Motor s plynovou turbínou, přestože je výkonný, je notoricky neefektivní, což vede k logistickým problémům při udržování zásob paliva pro delší provoz.
Jako každý tank na bojištích Ukrajiny nemá T-80 účinnou obranu proti dronům. V boji proti nim se Rusko a Ukrajina pokusily vybavit své T-80 improvizovaným pancéřováním, jako jsou klece proti dronům a jiné kovové zástěny. Takové metody, i když jsou rozhodně lepší než nic, stále neposkytují dostatečně účinnou ochranu, protože záběry z ukrajinského bojiště ukazují, že i upravené tanky jsou stále zranitelné vůči zkušeným pilotům dronů.
Nečekaný návrat na scénu
T-80 byl západními i ruskými analytiky odepsán jako selhání a měl být nahrazen levnějším a spolehlivějším T-90M. V září 2023 však generální ředitel UVZ Alexander Valerievich Potapov oznámil plány na obnovení výroby tanku, což v případě desítky let mrtvého projektu přináší mnoho výzev.
Jak říkají někteří ruští analytici, vyžaduje to implementaci technik a schopností, které zmizely se Sovětským svazem. Už v roce 2021 ale několik kusů T-80BVM dodal ruský závod v Omsku, ale v tohoto případě se jednalo o modernizované kusy.
Někteří spekulovali, že rozhodnutí restartovat T-80 bylo způsobeno vysokým objemem ztrát tanků, které Rusko utrpělo. I když ztráty tanků zcela jistě měly dopad, pokud by Rusko skutečně zoufale toužilo po dalších tancích, dávalo by smysl rozšířit výrobu T-72 nebo jeho verze T-90.
Takže existují dvě možná vysvětlení – buď si někdo z UVZ plní vlastní kapsy, nebo ruské ministerstvo obrany vidí situaci s T-80 prostě v jiném světle.
Zda jde z ruské strany o chytrý nápad nebo krátkozrakou chybu, ukáže až čas, protože T-90 jako značně vylepšená verze tanku T-72 je rozhodně modernějším strojem, který disponuje novějším kanónem 2A82-1M, poskytujícím lepší balistické vlastnosti a vyšší průbojnost než starší 2A46M-4 u T-80BVM. Oba tanky mají reaktivní pancíř Relikt, ale T-90M má lepší elektronické systémy a modernější systém řízení palby Kalina, který zahrnuje lepší termovizi a digitální propojení s dalšími bojovými systémy.
Zdroj: 19fortyfive.com, armstrade.org, Rostec
Licence fotografie: Autor: Mil.gov.ua, CC BY 4.0